První půlrok - Norsk lundehund

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

První půlrok

DENÍK

První půlrok


Narodil jsem se 12. 4. 2012 úžasným rodičům Caye a Gerovi (viz  rodokmen).

          

Jako správný lundehund jsem od malička byl pořádně zvídavým rošťákem a taky neúnavným strůjcem všelijakých taškařin. Zatímco všichni padali únavou, já bych si pořád hrál…

          

Taky jsem se nikoho  a ničeho nebál…       A věděl, že naslouchat ostatním je důležitější, než řečnit…


         

V  pátek 20. 7. 2012 jsme byli s  bráškou Fenrym převezeni do mého nového domova. Sestřičky odletěly za velkou louži (do Ameriky) a my dva odjeli autem jen kousek za Prahu.


První noc v  novém bytě…                      …a druhý den na zahradě…

          

Osm dní jsme tvořili nerozlučnou dvojici a nedali jeden bez druhého ani ránu…

       lt

A pak přišel poslední náš společný den…  jako bych něco tušil, pořád jsem se k  bráškovi tulil…


         

…. A taky pak s ním nemluvil, že mě nechává samotného…              …Poslední společná noc…


                  

 
A zůstal jsem u své paničky sám….  Nevím, kdo z  nás dvou to obrečel víc, a kdo víc a déle smutnil…

         


Zvykal jsem si být bez sourozenců, bez mámy…

         

Panička se mi to snažila vynahradit a tak jsme se koncem července s  chovatelkou R. Kosinovou a její lundehundí smečkou plus strážcem Kuzmou (středoasiat) vypravili na místa, odkud pocházím - do Norska, na ostrov Vaeroy, kde se jednou za čtyři roky scházíme z  celého světa, abychom si popovídali, jukli na sebe, jak vypadáme, domluvili si randění a případné potomstvo a přesvědčili své páničky, že stojí za to nás chovat, protože jsme zkrátka jedineční, báječní a úžasní (sraz pořádá norský klub lundehundů). Výlet to byl pěkně dlouhý, cestovali jsme autem a trajekty přes Německo, Dánsko, Švédsko do Norska a pak zpátky. Strašně moc psích věcí jsem se za tu dobu naučil jak od své mámy, tak od strejdů (Tuki a Punta) a taky jsem na rozdíl od své paničky běhal a skotačil po skalách jak kamzík, ochutnal norskou žábu, spořádal pár škeblí, naučil se trhat borůvky a vcelku i stačil tempu ostatních, byť mi byli tři měsíce a kousek… (více fotek viz fotogalerie, Norsko 2012).

       lt

Něco podobného, jen v  menším vydání a poněkud i cestovatelsky blíže jsme si zopakovali za necelý měsíc - 18. a 19. srpna se v  Dánsku sešlo několik desítek lundehundů a jejich páničků ze střední Evropy u báječné a velmi pohostinné Gertie a její rodiny (více fotek viz fotogalerie Dánsko 2012).

         



Začátkem září jsem poprvé jel na Moravu, do Beskyd , kde jsem si to mocičko zamiloval a od té doby tam strašně rád jezdím. Z  Valašska totiž pochází moje panička a po cestě mi o něm vyprávěla. Soláň, Velké Karlovice, Kohútka, Vranča, Stanovnica - nic mi to neříkalo. Postupně jsme všechna tato místa prošli a kdyby to šlo, tak nosím valašský klobúk, chodím po horách, tancuju odzemek a piju slivovicu…


     lt

V  půlce září panička řešila, co se mnou, když bude muset od října za svými studenty. Nechtěla mě nechat dva dny v týdnu víc jak 9 hod samotného doma a já ji to schvaloval. Našla mi školku a já se stal školákem se vším všudy (více v  odkazech www.skolkapropejska.cz).  Za Ondrou, Markétou a Janou a hlavně za kámošema chodím fakt hodně rád, vždycky je totiž na programu nějaká zábava, ale taky se  i něco nového naučím. V  říjnu jsme měli skautský týden. Dostal jsem bobříka za statečnost. Nejvíc mě ale baví, že do školky chodí hezké, dlouhonohé holky, ty já tuze rád… Tohle je třeba Bára. No uznejte, není to fešanda ?

         



        

 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky