- Norsk lundehund

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

ÚVOD

ZAJÍMAVOSTI


Časem se u norského lundehunda vytvořily anatomické anomálie, které nejsou k vidění u žádného jiného plemene a řadí ho mezi psí rarity. Jedním takovým prvkem je velice ohebný a pružný krk, který umožňuje ohnout dozadu hlavu tak, že se temenem dotýká zad.



Další zvláštností je pružnost ramenních kloubů, kdy je schopen hrudní končetiny rozpažit bezmála do pravého úhlu. Mají klíční kost – jako jediné plemeno, proto mohou hrudní končetiny opravdu doslova rozpažit. Pohyblivost ramenních kloubů vytváří jiný pohyb, než na jaký jsme u ostatních plemen zvyklí. Působí jako „pádlování“.

           


Na první pohled další zřejmou anomálií je přítomnost jednoho prstu navíc na každé z končetin. Tedy na hrudních končetinách jich má šest a na pánevních pět, respektive šest na každé noze. Pátý prst na hrudních končetinách je plně funkční. Je pohyblivý. Pátý a šestý prst na pánevních končetinách je jen znakem plemene, bez praktického využití. Prsty však musí mít kostní podklad a ty na hrudních končetinách psovi napomáhají při šplhání. Nejsou obyčejnými paspárky, ale dosahují až na zem. Jsou považovány za „právoplatné“ prsty psí nohy.
A v neposlední řadě je tu pohyblivost uší lundehunda. Ten je dokáže dát do takové polohy, kdy boltce sám přiklopí k hlavě do nezvyklého tvaru tak, aby do jeho zvukovodu nevnikla zemina, případně ani voda. I přes zavřené uši celkem dobře slyší.
Nory, do kterých se lundehundi pro papuchalky vydávali, byly úzké, a tedy pes musel být poměrně malý a velice ohebný. V noře se proto většinou pohybovali v poloze na boku a odráželi se po stěnách nohama. Uši uzavřeli, aby se jim do nich nedostalo bláto. Jakmile papuchalka uchopili, díky své obratnosti a neuvěřitelně ohebnému krku se otočili na konci chodby (nory) a vrátili se ven s nezraněným přibližně půlkilovým ptákem k lovci.

Zdroj: iFAUNA



 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky